Mnoho už bylo napsáno o současném zrůdném, základní lidská práva a svobody potlačujícím elitářském systému, který se rozmohl napříč naší globální společností

Milióny lidí protestují po celém světě nad jeho manipulativností a urputností, s cílem zotročit si lidstvo jako takové

Většina z mých posluchačů a čtenářů zná můj konzistentní, pro mnohé stále ještě radikální názor na současnou situaci. Více o mém náhledu na současnou situaci v Epizodě č..10 mého Podcastu Moje cesta.

Více o mém náhledu na současnou situaci v Epizodě č..10 mého Podcastu Moje cesta

Můj názor na medicínu, vědu, školství a politiku.

Na jako přes kopírák zfanatizovanou skupinu lidí, šikanující ostatní.

Skupinu členů "Cov!dové sekty", kde všichni jako podle šablony jednají nápadně stejně.

A porušují flagrantně základní lidské svobody a práva.

Terorizují naše děti v indoktrinačních zařízeních, které už dávno nejsou školami.

Vynucují si na nás povinné nesmyslné (základnímu zdravému rozumu odporující) tzv. testování proti (ne)existujícímu viru. Viru tak neviditelnému a nebezpečnému, že jej ještě nikdo do této doby nevyseparoval a jasně nedefinoval (Kochovy postuláty).

Viru, který si za pomoci různých jásalíků z mainstreamových medií a do sebe zahleděných bádalíků a.k.a. pseudovědců - egomaniaků donekonečna opakujících vymyšlená dogmata, vybírá pomalu ale jistě své oběti. 

Tzv. viru a s ním související (ne)moci Cov!d-19, která si pomalu, ale jistě zotročuje svět.

To co se děje je očividné, ale o tom dnes nechci psát. 

Chtěl bych dnes psát o něčem, o čem nepíšou ostatní.

Lidi se totiž rozdělili do několika skupin, které si lebedí "ve své pravdě" a čekají, že se něco stane.  

A že je někdo zachrání a zařídí vše za ně.

A některým dokonce i tato očividná tyranie vyhovuje.

Mnohdy nevědomým, zaslepeným a zahleděným do svého falešného Já.

Vyděšeným a vystrašeným k smrti z neexistující pandemie, neexistujícího viru, nemoci a pandemií, která ani žádnou "terminus-technikus pandemií není" a ani nemůže být.

Nesplňuje totiž ani základní podmínku epidemie t.j. počet nakažených vs. určitý počet obyvatelstva. (u nás poměrově cca 1.6-1.8 tis. nemocných ku 100tis. obyvatel).

Ta největší skupina, ti z nás co se uvelebili ve slepé poslušnosti zrůdnému systému, si již svoji cestu zvolili..

Pomalu ale jistě prodávají svoji Duši za zachránce převlečenému Ďáblu.

Nemá smysl jim nic říkat, přesvědčovat je.

Je to zbytečné.

Svoji budoucnost a osud si již tato skupina vybrala.

My můžeme být jenom zvoncem zvonícím poslušné ovci na jejím krku, upozorňujícím ji na to, že je součástí stáda, které se bojí vlka, ale žije jenom proto, aby ji jednou "snědl její Pastýř".

Ta druhá, menší skupina pořád váhá a neví kam se má přidat.

V hlavě jí lítá otázka:

To snad nemůže být pravda, že by to ti naši "Mocní" s námi mysleli tak špatně? 

Většina z nich se i na chvíli (pod tlakem vábivých lží a nepravd) většinou podvolila zrůdnosti a nátlaku systému a pořád ještě čeká jak se situace vyvine.

Vadí jí nátlak, rozdělení společnosti a indoktrinace dětí, či koerze v zaměstnání.

Tato velká skupina prozatím drží a čeká co se budě dít.

A pak jsme tu MY, nejmenší skupina individuí, kteří máme rádi svobodu.

Komunita zvláštních lidí, kteří si cení vlastní svobodu nade vše.

Milujeme totiž vlastní svobodu, slušnost a otevřené vztahy jeden k druhému a spolu soužití bez hranic a omezení.

Stali jsme se pro mnohé divnými.

Nenosíme roušky, netestujeme se a máme zdrženlivý přístup k různým druhům nevyzkoušených, neověřených a neschválených genových terapií. (můj názor na tzv. vakcinaci v Epizodě č.2 mého Podcastu Moje cesta®)

My jako jedni z mála jsme se nepodvolili této dobře propracované a organizované chobotnici, usurpující si práva omezovat to základní. 
A tím je svoboda.

Nejsme a nikdy nebudeme posluhovači žádného zrůdného manipulativního systému.

Neohneme svoje záda a ani se nenecháme uplatit pár drobnými, či různými možnostmi jako je tzv. volné cestování, návštěvy Cov!dových restaurací či jiných VIP představení.

Ač to tak nevypadá, jsme tu pro druhé.

Už třeba jenom proto, abychom na tuto do nebe volající nespravedlnost poukazovali.

Každý z nás svým svojským způsobem.

A nechali si lidi pomalu rozpomenout na ne tak dávnou minulost a zvěrstva páchaná pod rouškou demokracie a bezpečnosti různými fašistickými, komunistickými nebo jinak převlečenými režimy.

Věříme, že spravedlnost existuje a že lidi se postupně probudí.

Nebude to hned, ale stane se to, tak jak je to nanejvýš zřejmé v posledních dnech.

A tak bych rád navrhnul ke zvážení následující možnost, která je rovněž cestou

A tím je pokračování ve vytrvalé osvětě našich kamarádů, sousedů, spoluobčanů.

Být příkladem ostatním, že mohou být věci i jinak.

Být příkladem všem lidem, tak jako se o to snažím i já každý boží den, např. mým příběhem Spontánního uzdravení z rakoviny. 

Pro mnohé trnem v oku.

Proti všem prognózám bádalíků a jásalíků z okruhu (nejenom) bílých plášťů.

Být příkladem a ukázat všem, kdo o to mají zájem, že to jde i jinak.

Že totiž každá bublina jednou praskne.

A tak to platí i v současné době.

Nesvolit a nikdy nevolit líbivé obličeje pokřivených charakterů politiků.

A třeba jenom hodit hlas někomu, kdo je byť osamocen, schopen se postavit proti očividné přesile.

Máme takové politiky mezi námi.

Je jich málo jako šafránu, ale jsou mezi námi.

Bohužel je přes naši mlhu zaslepenosti do sebe, všude přítomné manipulace a každodenních povinností někdy nevidíme.

A to nejdůležitější nakonec.

A tím je můj návrh o postupné vytvoření paralelní společnosti.

Společnosti svobodných lidí, pro které je svoboda nade vše.

Pro které kupčení s odpustky, segregaci lidí a různými tzv. výhodami lidí první kategorie je stejně nechutné jako dělení společnosti na lepší a horší, očkované a nenaočkované.

Tiše a v poklidu volám po vytvoření "ostrůvků pozitivní deviace", komunit stejně smýšlejících lidí, sdílejících své osobní příběhy a podporujících se navzájem.

Komunity propojených "open-minded" lidí, kteří milují nejenom své nejbližší, respektují sami sebe, ale i stejnou láskou vnímají všechny své bližní.

A to nejenom z pohledu spirituálního, ale i lidského.

Je nás hodně a cítím, že se hýbou ledy.

Podobně smýšlející lidí, kteří pochopili, že na virtuálním světě mainstreamovým mediích nám "pšenka dlouhodobě nepokvete", že naše setrvání je tam pouze dočasné do doby než moloch cenzury zjistí ohromný dosah, energii a sílu každého z nás.

A proto třeba tito si navzájem podobní lidé nesledují televizi, neposlouchají rádio a přecházejí na jiné svobodné sociální platformy.

Tak, aby mohli nejenom svobodně žít, ale i svobodně komunikovat.

Bez cenzury a jakýchkoliv omezení.

Vím, že si pokládáte následující otázku.

Bude těžké opustit stávající komfortní zónu a stát se členem paralelní společnosti?

Ano, bude to nelehké.

Ale i přesto, mnozí z nás raději vezmou děti z indoktrinačních a nelidských zařízení a.k.a. současných škol, než aby jim vymývali mozky zbabělí ředitele a jim posluhující učitelé, potichu přihlížející a plnící příkazy a zvůli tyranské menšiny.

Někteří z nás budou muset opustit zaměstnání, kde je tupí a do sebe zahledění akcionáři a ředitelé firem nutí k nesmyslnému testování. Ba do konce nelegálním tlakem je nutí k vakcinaci, která vlastně ani vakcinací není.

Někteří z nás budou muset opustit své drahé, protože to už jinak nepůjde s jejich blízkými, zhypnotizovanými líbivou politikou manipulativních vlků hrajících si na ochranitelské beránky.

Někoho to může stát i rozum, náhlým probuzením ze snu virtuální reality, kterou si vytváříme sami svým strachem a obavami.

Věřte mi ale, že to stojí za to. 

Byl jsem taky Tomou Hluchoněmcem z filmu Tajemný hrad v Karpatech. Zahleděným sám do sebe až mne z mého falešného snu vysvobodila pro mnohé ta strašná a pořád ještě většinou nepochopená nemoc - rakovina. Do teď pro mnohé zní strašidelně, když říkám, že mi rakovina zachránila život. 

Bylo to probuzení jednoduché? Nebylo. 

Ale jsem mu vděčný, protože jsem si začal konečně vážit života, své rodiny a svých bližních. 

Jsem zdravější, spokojenější a vyrovnanější než jsem byl kdy před tím.

A tak mi dovolte, abych Vás vědomé a statečné spolupoutníky touto krásnou dimenzí, které říkáme život vyzval se přidat k nám.

Rebelům (pro mnohé dočasně nepochopeným) bojujícím za svobodu vlastní, ale i vaši a ničím nenahraditelné zdraví, vážících si vlastního pravého Já.

Bojovníkům proti kolektivnímu nevědomí, které neviditelně svírá většinu z nás.

Vím, že je to mnohdy nesnesitelný a svíravý pocit. 

Sám jsem si jej zažil.

Ale věřte mi, jde to i jinak.

Tak zní jeden z mých hashtagů, které používám při mých postech a diskuzích na všech stále ještě dostupných sociálních mediích a platformách.

Nemějte strach, vykročte hrdě vpřed a obklopte se svými spřízněnými Dušemi.

Je to neuvěřitelně uvolňující pocit. 

Začněte si znovu užívat svého života a ne jenom přežívat. A věřte, že ta uměle vyfabrikovaná bublina Cov!d-19 (stejně jako bublina zvaná rakovina) brzy praskne.

A vy budete, na rozdíl od jiných, kteří už bohužel nebudou mezi námi u toho. Hrdí, pyšní na sebe a obklopeni lidmi, kteří Vás mají rádi jací jste.

No není to krásná myšlenka?

Samozřejmě je a věřte mi, že za ni stojí žít. 

A někdy taky zemřít.

Vítejte v paralelní společnosti!